uveďte sedadla do vzpřímené polohy

když jsem se nedávno vracela domů vlakem, všimla jsem si v jedné stanici vývěsky, na které stálo:

"životu nebezpečno dotýkat se drátů i na zem spadlých"

myslím, že tato věta naprosto dokonale vystihuje mou momentální náladu.) popřípadě bych mohla mít stejné pocity jako liška bystrouška - ta zas byla "dožraná a bude kósat!" je to ten zvláštní mix nasranosti, nostalgie, lítosti a smutku. a zároveň taková ta (moje typická) radost ze všech všedních drobností. třeba focení bakalářky v pět ráno na střeše v centru prahy. čerstvý vzduch, vylidněné ulice, východ slunce (východy jsou totiž daleko lepší než západy!), holubi, staré rozpadlé lávky mezi střechama, nadýchané obláčky a příjemné ticho...sakra, on se v podstatě nikdo nemá líp než já. navíc jsem dnes potkala někoho, koho potkávám ráda.

sako véřino (zabije mě,haha), košile, sukně(véřina-jsem mrtvá...), kabelka - hm by k&k, hodinky, boty - asos








jo a chci být letuška! trénuju, oblíkám se tak, nacvičuju pózy před zrcadlem, chystám se na rizikové situace a véra říkala, že to bude super. a véra, přátelé, véra nelže.

pac. bam

2 v 1

...znáte ten pocit, kdy se na něco strašně moc těšíte a ono to příjde a nejde se z toho těšit? Čekáte na tu chvíli, kdy se to stane týdny, ne -li měsíce a je to sakra tu a ono je to fájn, ale vy víte, že by to mohlo být mega fájn!

 

A tak to bylo s naším výletem. Zažily jsme to nejlepší, co jsme mohly, byly jsme rozmazlované nejvíc, jak to mohlo být, ale každá jsme měly taková citová extempóre, že to Praha nezažila. Bylo to prostě a jednoduše 2 v 1. Ten nejlepší a nejhorší výlet v jednom.

 

Za fotky mockrát děkujeme Paulině!

 

 

Carpe diem!

 

Vaše Roekids

frištanek láska

chtěla jsem pana skálu oslnit. nebo spíš okouzlit, oslňovat moc neumím a ani se to asi nenaučím. tyhle nádherné šaty mi v tom pomáhaly. jsou něžné, lehké a jemný vítr je mění v mořskou pěnu... toužila jsem po nich od prvního okamžiku, ale nějak jsem zapomněla si je koupit. a pak jsem je dostala darem. jsou to nekrásnější šaty, co mám a moc za ně děkuju...

šaty-od pauliny(hm), pásek,-hm,taška-hm by k&k, hodinky-asos, béčko-véra, boty-baťa, diana-lomography.sk, díky, maťo ;), radost z nové knížky!

já vím, že jsem už psala, že se máte jít na tu výstavu podívat, ale já vám to musím připomenout znova.

protože něco tak úžasného si nenecháte ulítnout, ne?

pac.bam

pées: kdo ví, kdo to je frištanek láska? :) má s ním co dočinění lenka fištarská nebo taky štefan laskárik.

krásné slečně v antických šatech

františek skála je můj největší hrdina. v příštím životě se chci narodit jako františek skála. chci si vzít za muže františka skálu. třikrát hurá pro skálu!

momentálně můžete v olomouckém muzeu moderního umění navštívit výstavu františka skály. my se sem chodíme s vérou i ondrou kochat docela často, protože..protože znáte skálu? ano? pak výstava je přesně taková jako dílo pana skály - totálně a dokonale pohádková, hravá, barevná, zasněná. jednou sem přijdete a budete se chtít vracet pořád a pořád. my jsme tuto středu navštívili křest nové skálovy knihy, kterou jsme byli nuceni si koupit, protože....nešlo odcházet bez ní. a já jsem dostala od pana skály i krásné věnování. víte, já mám ráda, když už si něco nechávám podepsat (haha), a nedělám to často, tak nechci žadné trapné ohrané krindy pindy, chci něco originálního, něco pro mě...takže jsem panu skálovi řekla, ať napíše "něco". no, byl trochu zaskočen, nicméně ne v tom negativním slova smyslu, ale musela jsme si zakrýt oči a věnování si přečíst až pozděj... .) "krásné slečně v antických šatech"...achjo, chci skálu za manžela! překvapilo mě, jak málo lidí na křest přišlo. ale bylo to geniální. nejprve krátká hudební vložka, posléze byla kniha pokřtěna barevnýma konfetkama a "podkaděna" kadidlem...prostě sen, sen, sen. a v pátek ještě koncert finského baroku! lidi, já se mám.)

bylo to krásné. jděte tam.

pac. bam

i’m hungry for love..

 nač je mi nějaká láska, když mám dva velké kelímky zmrzliny (dobře, no, byly tři...)
znáte ben&jerrys? tak tohle je takový b&j fejk z lidlu, nicméně chuťově, a samozřejmě i cenově, je daleko lepší. lajk for ššššr! není tak sladká, voní a chutná jak banánový koktejl a jsou v ní celé vlašské ořechy a čokoládové opičí hlavy...a čokoládová je mírně nahořklá (s jemnou příchutí lávy, hahah). no, abych to shrnula - není problém sníst jí hodně...opravdu skutečně hodně.

čepice-2nd, šaty-2nd, mikina - the orphans arms, batoh, hodinky-asos,béčko-od véry z <3






ráda mluvím o jídle.
je to hezké téma a především neskutečně vděčné.



pac. bam

chci být holub

ty naše rozhovory bychom měli vydat knižně. byl by to bestseller. sice poněkud stupidní, řekla bych až mírně debilní, nicméně prodávalo by se to! to přece lidi chtěj, ne? blbý bláboly ze života.

lidi řěší s*ačky, prostě to, co po*rali...vidělas někdy holuba, aby litoval toho, že něco po*ral? já teda ne.

chci být holub.

a véřina máma říká, že jsme jak dvě lesby. hmm...kecy! naše láska je hlubší než mariánský příkop, tvrdší než diamantový zuby a sladší než pistáciový makrónek od paula. nějaká láska a sex, pfff. to je jako bys přirovnávala pravou božskou italskou křupavoučkou pizzu k langošu! true story.

pac. roekids

but if you never try, you will never know..

 Na horkých střechách zasyčel déšť

jako když hoří suchá tráva

Promoklá tramvaj odbíjí šest

Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti  Za řekou hřmí

Ne nevadí mi zmoklá hlava

Jen se mi zdají bláznivé sny

že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám

do rytmu deště

náhodná slova

o zmoklém městě

Jdu  Nevím vůbec kam

a s každou kapkou

zas znova začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát

blues o dešti v němž voní tráva

Snad se mi bude celou noc zdát

že venku tiše poprchává

košile-zara, batoh,hodinky-asos,kraťase-hm,boty-topshop,bunda-ebay,brýle-hm by k&k










 je vlastně škoda litovat něčeho, co bylo tak krásné.

(lituju toho, že nemám laní nohy!)


pac.bam

čtu

Jednadvacet Sluneč­nic svítilo v temném příšeří sklepení a několik myšek, které se třásly chladem, protože nikde už nebyl papír, jedna z těch myšek přišla až ke mně a zaútočila na mě, maličká myška skákala proti mně na zadních a chtěla mě zakousnout nebo snad pova­lit, možná mě chtěla jen zranit, celou silou svého myšího tělíčka ská­kala a kousala mě do mokré podrážky, vždycky jsem ji něžně odsunul, ale myška znovu a znovu se vrhala na moji podrážku, aby nakonec docela udýchána seděla v koutku a dívala se na mě, dívala se mi do očí, a já jsem se rozklepal, viděl jsem, že v těch myších očích je tu chvíli něco víc než hvězdné nebe nade mnou, víc než morální zákon ve mně. Hromovou ranou se mi zjevil Arthur Schopenhauer, že nej­vyšší zákon je láska a ta láska je soucit...

víte, největší hloupost je, že když už teda jste ve s*ačkách, tak se v nich ještě poživačně a sebemrskačsky rachtáte. my lidi jsme prostě divní. takže ne, nebudu končit, ne, ne, ne! o co víc budu mít blbou náladu, o to víc budu přidávat! o to víc budu fotit. a o to víc se nechám fotit. budu nosit modré brýle, protože růžové mě zklamaly. budu krmit vrabce a holuby. budu nosti tuhle mikinu, dokud se nerozpadne, protože má napsáno, že se má prát "in virgin tears".. teď co? čtu, čtu, čtu. čtu. čtu. učím se (ale málo...protože nemám čas, neb čtu). jeden člověk mi poradil hrabala a já můžu jen říct, že to byla ta nejlepší a nejkrásnější rada, kterou jsem dostala. pokud budete mít pocit, že všechno stojí (kulantně řečeno) za psí lejno, nesmutněte a přečtěte si příliš hlučnou samotu. možná se vám taky bude chtít trochu brečet, ale zároveň vám bude tak nějak zvláštně hezky...

budu teď přidávat nejen fotky, ale i různé básničky, útržky, texty... nemusíte si je číst. ale ten, kdo si je přečte, mě možná pozná trochu víc. a třeba taky ne, vždyť je to fuk.

...

blog bude na nějakou dobu pozastavený, promiňte. zatím nemůžu pokračovat a nevím, jestli to vůbec někdy zase půjde.

jsem idiot.

říše divů...

chtěla jsem, aby mě ta má malá strakatá králičí bestie zavedla do kouzelné zahrady, někam daleko od všech problémů a trápení. ale nespolupracoval... takže jsem se jen povalovala líně v trávě, hledala čtyřlístky a všemu se divila. mimochodem, tyhle šaty, má i paulina, akorát v nich nevypadá jak 14-ti letý chlapec.) svět není fér...

vlezlo kotě
dírou v plotě-
vlezlo kotě do sadu.
koulelo si
kapku rosy
mělo dobrou náladu.



pac. bam

...hodiny jdou jak labutě...

což je v tom něco zlého

mít trochu v moci svět?

má prostoduchá něho,

ty věříš všemu hned...

chtěla bych, aby mi zase bylo šestnáct let...všechno by bylo trochu jednodušší.

fialová

básníku lháři! jaká slova

ve jménu krásy nalhal tu!

je krásnější noc fialová

a světla v matném asfaltu...

toto pondělí se neslo v poněkud neveselé náladě.

ale stejně bylo krásně...

bam.

dej mi beat!

sobotní večer se nesl v těžkým beatu!

setkání po letech...:D a kaa měla hlad.

všichni, kdo nebyli, by měli maximálně litovat! a tímto ještě děkujeme lukovi, že nám dovnitř propašoval foťák - bez něho bychom byli odkázáni jen na matné vzpomínky. jenže my raději ty vzpomínky na lesklém papíře:) nebo na ploše pc.

pac. roekids