čtvrtek 21. května 2015

play it cool


 triko pánské hm, mom jeans hm, boty vans



venkovní teploty stoupají a blogování se tím pádem ocitá na bodu mrazu. 
upřímně, už je to dost dávno, kdy jsem blog brala tak nějak vážně, po té dlouhé době to pro mě asi trochu ztratilo význam, vlastně ani nemám důvody, proč blogovat. blog je pro mě už tak nějak mrtvá, nebo mám-li být hodná, umírající platforma. v dnešní době můžeme věci vstřebávat i pomocí daleko snažších a lidem přístupnějších médií. a navíc - nejsem na to ve svých 25 letech už stará? pořád mě baví se oblíkat, ale možná už nemám tak nutnou potřebu to sdílet se světem. jak už jsem naspala - není to pro mě důležité, jak to tedy může mít cenu pro někoho jiného?
to je fuk...mám se dobře. to jsem taky asi chtěla napsat. dostala jsem od lubky tyhlety super vansky, takže mám vyrešenou obuv na creepko a nemusím už dopředu trpět obavami z toho, že mi někdo udupe palce v sandálech. černé vansky jsou pro mě vlastně dost nadčasová záležitost, baví mě jejich unisexovost, navíc černá je věčná taky, žejo. stejně nadčasový je pro mě polaroid, takže fotky jsou pořízené na něj (i když tohle není "real" polaroid, ale fujifilmovej instax mini ). polaroid jsem objevila asi před pěti lety, možná je to i dýl, a hned mě samozřejmě začal bavit, to je jasný, každý z toho musí mít radost jako malé dítě...začla jsem se pak po nějaké době přátelit s tomem z polagraphu, vtipný, že jsme se seznámili na nějaké divočině v meetfactory, kam jsem si tenkrát přitáhla svou filmovou krabičku a on měl tu svoji. no a teď je to můj nejlepší kamarád, něco jako starší bratr, kterého jsem neměla a teď objevila, takže je logické, že se ho snažím ve všem podpořit, je to člověk, který si to nejvíc zaslouží.

když už píšu o té nadčasovosti, tak nesmím zapomenout na naši rozkošnou veverku a nejlepší komodu. s michalem máme společnou vlastnost, a to tu, že velice rádi nacházíme nebo skupujeme staré, krásné a vkusné věci. což o to, ta veveruše je trochu kýč, ale na druhou stranu je to sakra dobrý kýč! byl to můj první dárek michalovi k narozeninám. tenkrát jsme se skoro vůbec neznali a já si hlavu lámala nad tím, co mu udělá radost, až jsem v jednom starožitnictví narazila na tohle krásné royal dux zvířátko (láska na první pohled). no a skříňka ve stylu brusel? bože, po té jsem toužila snad tři roky....já bych tak chtěla větší byt, abych si ho mohla vybavit :D




pac. bam


pées: mám nové tetováníčko. vlastně tři. máma to zatím neví...
pées2: tu dokonalou židli našel micha vyhozenou na karlínské ulici...já tomu říkám "to chceš" moment :)