play it cool

 triko pánské hm, mom jeans hm, boty vans

venkovní teploty stoupají a blogování se tím pádem ocitá na bodu mrazu. 

upřímně, už je to dost dávno, kdy jsem blog brala tak nějak vážně, po té dlouhé době to pro mě asi trochu ztratilo význam, vlastně ani nemám důvody, proč blogovat. blog je pro mě už tak nějak mrtvá, nebo mám-li být hodná, umírající platforma. v dnešní době můžeme věci vstřebávat i pomocí daleko snažších a lidem přístupnějších médií. a navíc - nejsem na to ve svých 25 letech už stará? pořád mě baví se oblíkat, ale možná už nemám tak nutnou potřebu to sdílet se světem. jak už jsem naspala - není to pro mě důležité, jak to tedy může mít cenu pro někoho jiného?

to je fuk...mám se dobře. to jsem taky asi chtěla napsat. dostala jsem od lubky tyhlety super vansky, takže mám vyrešenou obuv na creepko a nemusím už dopředu trpět obavami z toho, že mi někdo udupe palce v sandálech. černé vansky jsou pro mě vlastně dost nadčasová záležitost, baví mě jejich unisexovost, navíc černá je věčná taky, žejo. stejně nadčasový je pro mě polaroid, takže fotky jsou pořízené na něj (i když tohle není "real" polaroid, ale fujifilmovej instax mini ). polaroid jsem objevila asi před pěti lety, možná je to i dýl, a hned mě samozřejmě začal bavit, to je jasný, každý z toho musí mít radost jako malé dítě...začla jsem se pak po nějaké době přátelit s tomem z polagraphu, vtipný, že jsme se seznámili na nějaké divočině v meetfactory, kam jsem si tenkrát přitáhla svou filmovou krabičku a on měl tu svoji. no a teď je to můj nejlepší kamarád, něco jako starší bratr, kterého jsem neměla a teď objevila, takže je logické, že se ho snažím ve všem podpořit, je to člověk, který si to nejvíc zaslouží.

když už píšu o té nadčasovosti, tak nesmím zapomenout na naši rozkošnou veverku a nejlepší komodu. s michalem máme společnou vlastnost, a to tu, že velice rádi nacházíme nebo skupujeme staré, krásné a vkusné věci. což o to, ta veveruše je trochu kýč, ale na druhou stranu je to sakra dobrý kýč! byl to můj první dárek michalovi k narozeninám. tenkrát jsme se skoro vůbec neznali a já si hlavu lámala nad tím, co mu udělá radost, až jsem v jednom starožitnictví narazila na tohle krásné royal dux zvířátko (láska na první pohled). no a skříňka ve stylu brusel? bože, po té jsem toužila snad tři roky....já bych tak chtěla větší byt, abych si ho mohla vybavit :D

pac. bam

pées: mám nové tetováníčko. vlastně tři. máma to zatím neví...

pées2: tu dokonalou židli našel micha vyhozenou na karlínské ulici...já tomu říkám "to chceš" moment :)

košilela

 

 košile lee, mom jeans h&m, pásek vintage

no já vím, že teď je to s příspěvkama trochu na hraně, ale pochopte, času je málo, práce spoustu a když už volno je, tak je většinou i hezky a když je hezky, tak to znamená, že člověk neřeší nic, kromě pikniků, dek, bohemek, protože k jejich konzumaci nepotřebujete otvírák a...spousty dalších věcí, no blog v tom seznamu zkrátka a jednoduše není. a vidíte, i přesto jsem si konečně našla čas, musím se za to poplácat po rameni, ač nevím, jestli to vlastně vůbec někdo ocení )))

článek se jmenuje "košilela" proto, že se tak zaprvé jmenuje má oblíbená básnička od morgensterna, a taky, což je podle fotek zcela zjevné, a tedy zadruhé, mám na sobě hezkou modrou košilku a moc mi to v ní sluší :D já jsem košilový typ. nebo teda mám košile moc ráda, mám ráda límečky, knoflíčky...působí to všechno na mě tak nějak rozkošně, občas je to šíleně holčičí a občas naopak velmi chlapecké, a to já moc moc ráda. tuhle jsem získala díky lubce a lee ( tímto děkuji), jako dáreček po jarní prezentaci nové lee kolekce, kde se to podobnýma kouskama jen hemží.

možná bych mohla začít sbírat košile...hm. balit kluky na sbírku košil by ale asi nebylo moc košer a navíc mi to ani není třeba, když toho nejlepšího stejně už mám.

a teď si říkám, co jsem vám vlastně tím včím, co jsem naspala, chtěla sdělit, protože jak tak koukám, nemá to ani hlavu, ani patu. je to spíš spleť myšlenek, velké klubko s různobarevnýma nitkama. ale snad vám to nevadí, já to myslím dobře ..:)

mějte krásný den a víkend, užívejte jara!

pac. b

retarts

takže zaprvé: co je to vlastně retart? neplést si s retardem nebo s podobným výrazem "retardiňo", který používám velmi často, vyskytuji-li se v přítomnosti terky, případně jejich dvou koček, kida a monkiho ( protože na ty ten popisek sedí dokonale - takoví malí géniové, kteří to ovšem mají ve svých minihlavičkách trochu posunuté..)

retart je nezávislá slovenská značka, která na designy svých kšiltovek, super skvělých peněženek a taky třeba šátků používá návrhy a umělecká díla mladých autorů jak ze slovenska, tak z naší rodné hroudy. a ceny nejsou taky nikterak závratné - peněženka může být vaše za 25euro, čepice za nějakých 35, takže se neprásknete vlastně moc přes kapsu, ale můžete podpořit lokální módu a svým způsobem i ty mladé talentované lidi, jejichž dílka se na všech produktech nacházejí. jo a mají taky naprosto dokonalé panenky - fridu, andyho warhola a dáliho (od multitalentované alici gurínové). až budu mít jednou dítě, bude si hrát s malou fridou, och.

no a teď k fotkám...líbí se vám? zámer byl nehrát si na žádný super posh fotošůt, ale prostě vyfotit něco, co by se k retartu mohlo hodit - takže my dva, krásní lidé ze všech úhlů, i když jsme občas trochu creepy a jak by řekl josif "a little bit kinkly". a michal má strašně dlouhé vlasy, navíc s lehkýma vlnkama od copánků a já podivně dorůstající střih/nestřih ve stylu kamioňáků z konce 80.let. ale hlavně - jsme v pohodě, že... o fotky se postaral adam lukas z robotix. adam dřív skejtoval s michalem, načež jsem já poznala michala, takže jsem musela poznat i adama ))) posléze jsem s adamem začla pracovat v taverně a zjistila jsem, že po světe chodí jen málo takhle vtipných lidí. navíc je dobrý v tom, co dělá, a slovy dalšího kamaráda "je chytrý, hezký a voní" a když už jsem mluvila o dětech, tak adam by nám zase mohl vyfotit třeba zásnuby, ideálně opět v tomhletom super duchu (mám dnes trochu nereálnou a snovou náladu, odpusťte mi to)

takže koukněte na retart i na stránky kluků z robotix, stojí to za to.

čauzr a užívejte jara!

b.

HM spring

foto ivan kassa

jarní kolekci h&m jsme se rozhodli nafotit pro ivana v dost netradičním duchu  - ve studiu a barevně. fotilo se před měsícem a půl, ale museli jsme do uvedení čekat až teď. proč? no přeci proto, že do prodeje jde až zítra, tedy 12.3. Bohužel pro mimopražské najdete jarní kolekci pouze v Praze Na Příkopě, ale pokud vaše srdce hoří kupříkladu po tom modrém župánku nebo parce, kterou má na sobě michal...inu, proč si neudělat výlet do prahy? :) spojte tak příjemné s užitečným, udělejte si výlet do metropole, ve které se už opravdu začíná probouzet jaro, zajděte si na pár výstav nebo třeba do zoo a botanické zahrady ...

líbí se vám kolekce? a fotky? katka to pojmenovala jako "brusel meets japan" :) co si myslíte vy?

pac. b

jaro za dveřmi

čepice, svetr h&m, šaty zara, bunda levi´s, boty asos, batoh fjallraven

fotky od ivanush

konečně to venku vypadá, že přišlo jaro. s jarem samozřejmě jde ruku v ruce nejenom slunce, teplo a odhazování svršků, ale také rýma, bolest v krku a různé jiné "doplňkové služby" únorových viróz. možná by bylo ale trochu zlé házet všechnu vinu jen na počasí; asi byla hloupost v sobotu nad ránem pobíhat kolem neone jen v lehké bundě v domnění, že venku není zas taková zima, jako byla před hodinou (jasně, kolem druhé v noci jsou to v praze tropy...) 

takže dnes to je už druhý den, co si stěžuju, jak strašně mě bolí v krčku a že smrkání je nejhorší věc na světě a nemám chuť, naproti tomu mám teplotu, jsem opuchlá a celý život je tak nějak komplet naprd. jasně že není, nemohlo by být lépe. mám se skvěle, kluk mi vaří nejlepší veganské pokrmy, ačkoliv není vegan (dnes k večeři karí s tofu a kokosovým mlékem, zeleninou a rýží - génius!), já mu vařím taky, svítí slunce, tlustice rostou, řeřicha roste, procházet se je daleko snažší, ptáci si prozpěvují, zkrátka cítíš, že jaro je za rohem.

a ten žlutý kanken jsem dostala jako předčasný dar k mým narozeninám taky od michala. no co vám mám povídat, kluk snů...

co vy, jak se těšíte? a máte nějakého super pomocníka proti rýmičce? 

 

tlustice

šaty H&M

fotky od ivanush , edit já

tlustice není žádné označení pro korpulentnější ženu či dívku. tlustice jsou malé krásné sukulenty, zmenšeniny velkých stromů a tak trochu mi připomínají baobaby. mít rád tyhlety rostlinky mě naučil michal. když jsem s ním začínala randit, byla to věc, která mě u něj doma asi nejvíc zaujala - spousta rostlin, podobných bonsajím, které společně vytvářely malý lesík, fantastický minisvět. 

máme jich teď na našem bytě spoustu a já se těším na jaro, až budeme "řízkovat" a bude jich ještě víc. každý týden je zalívám. sukulenty sice nějak přehnanou vodní péči nepotřebují, ale u nás je docela sucho, takže jim dopřávám vlhko častěji. taky si jich daleko víc všímám, s michalem si je vždycky prohlížíme na ulicích v oknech, jak jsou hezky upravené nebo naopak zanedbané, jak jsou velké..haha.

tak to bylo něco málo k mému vztahu k flóře :)

co říkáte na zimu? sníh napadl a roztál, stromy začínají pučet, jeden den je venku na slunci 15 stupňů a další den vane ledový severní vítr, který je krutý, a už tak nízkou venkovní teplou snižuje o pár dalších stupňů směrem dolů. co to jako má být? příroda si z nás tropí žerty, hraje si na duben nebo...? a řekněte - kdo by už nechtěl jaro? já jsem za nástup jara všema deseti. konečně budu moct nosit tyhle šaty i venku, taky budu moct chodit v polobotkách a odhalovat kotníky bez toho, aby to někoho pobouřilo, nebudu vypadat jak velká chodící maxihouska a věřím i tomu, že nebudu mít neustálou potřebu se nacpávat, řekla bych až přecpávat. prostě já chci jaro!

pac. b

šero

batoh whitepepper, kabáta c&a, rolák local icons, kalhoty american apparel, boty asos

včera jsme se šli s ivanem na chvilku projít na náplavku - abych byla upřímná, déle než chvíli se tam opravdu v podvečer procházet nedá, pokud tedy nejste vlastníkem takového ultra gangsta kožichu jako ivan nebo paula. snad i na těch fotkách jde vidět jemná jinovatka, která se mi vytvářela z chloupků na obličeji... upřímně - tahleta zima už mě se*e. moc se omlouvám za takto silný a ne zrovna slušný výraz, ale nemohu jinak popsat své pocity. nejde to jinými slovy. prostě ne.

a popisovat své pocity ohledně vánoc a všeho toho okolo? asi bych vám spíš kazila náladu. prostě mě už přibližně před měsícem, než všechny tyhle šílenosti začaly, začlo lézt cokoli s vánoční tematikou na nervy - trhy, světla, stromky, trdelníky, perníky, langoše, svařáky, medoviny, lidi. davy, kvatna, moře lidí. beru na milost svařák - ten aspoň zahřeje, jak na těle, tak po větším množství i u srdce. zahřát u srdce potřebuje občas každý. ale zpět k vánocům. letos si odbudu svou premiéru, a to první štědrý den bez rodičů a prarodičů. v záchvatu vyhejtovanosti tzv. proti všem jsem se rozhodla, že půjdu ještě 24. do práce a posléze strávím sváteční večer i hod boží s michalem ( já totiž teď moc svařáku a ani alkoholu nepiju, hřeje mě láska ) a hlavně - přeci nejde o jeden blbý večer. nedávno jsem konstatovala, že pro mě jsou vánoce každá má návštěva moravy a rodiny. takže ponaučení nakonec: kašlete na svátky a mějte se rádi celý rok. a nadělujte si dáryk celoročně. a radost. a salát. a chlebíčky. a nevěřtě těm blikacím světélkům a jehličí - kecají.

pac. b

pées: dárky už mám. juch!

pées2: ...ale cukroví ještě ne.

podzim

mikina adidas, šaty the whitepepper, hrníček kateřina kynclová & adekor

já už opravdu v poslední době nevím, co mám v tomhle počasí dělat! mám pocit, že jediná volba je jíst, pořádně si obalit nervy na zimu, která se nás bude ještě pár měsíců hezky držet...většinu času tak trávím buď v práci nebo zakutaná doma, případně se občas odhodlám a jdu se projít ven (samozřejmě i ta procházka má většinou za cíl koláč a kávu, tzn. zase jídlo)

 taky jsem teď ve fázi prosince, kdy už bych konečně měla začít chystat cukroví, ale víte co? vůbec se mi nechce. nechce se mi vlastně nic, prostě na facku. může za to počasí? řekněte, že to máte podobně, ať netrpím tak černým svědomím... 

mimochodem -  zeď v kuchyni jsem pokreslila já. měli jsme vykachličkováno takovou podivnou, neosobní béžovou, ale ta se nám samozřejmě nelíbila. tabulová barva to vyřešila. a design můžem měnit klidně každý den :) (jinak je ta kuchyň ale stejně naprd)

pac a krásný den. b 

  

něco k snědku

jídlo. jedno z nejhlavnějších témat mých debat. mám ráda jídlo, dobré jídlo především, ale budu upřímná - občas si taky zadám nějakou prasárničku typu "rohlík tukový - 2ks + vlašský salát". jsem ale zastánce toho názoru, že všeho s mírou, to znamená, že i ten rohlík s vlašákem jednou za čas nemůže uškodit. můj apetit některé lidi občas trochu překvapuje, občas množství toho, co dokážu sníst, udivuje i mě samotnou. 

po slibech a příslibech sobě samé, že začnu jíst zdravě, že se nebudu zbytečně přejídat a že už to prostě není normální, takhle se cpát (jak gravidní žena), jsem se rozhodla začít to dělat trochu jinak. nebudu vegetariánka ani veganka - zvířata mám ráda, to ano, ale jsem prostě bezcitný milovník řízků a burgerů, chutná mi to a měnit to nebudu. stejně tak si umím vychutnan sýry všech druhů a vůní. to ale neznamená, že mi nechutnají vegetariánská a veganská jídla a díky bohu mám chlapce, kterému chutnají též. v kuchyni mi to navíc docela jde - nechci se nijak chvástat, ale moje dýňová polévka je nejlepší na světě, cizrnu se zeleninou umím taky moc dobře, no českých klasik se také nebojím ( a michal má zase nejelpší hummus) :) takže se s vámi dělím aspoň o zlomek toho, co se mi objevuje na talíři, přidávám pár doporučení a kdyby někdo chtěl třeba recept, nechť se ozve.

1. sladká snídaně, především v létě a začátkem podzimu moje nejoblíbenější

2. opět ovesná kaše, tentokrát s malinama, čerstvým fíkem (miluju fíky!) a trochou čokolády

3. vynikající makový koláč v martin´s bistro na žikově, jděte tam! kousek od věže
4. celozrnný chleba s rybí pomazánkou z m&s, salát s šalotkou a rajčetem, miska ovoce. plnohodnotná snídaně, tomu věř.

5. perník s cuketou a minimnožstvím cukru s celozrnnou moukou. tenhle mi upekla terka <3 p="">

6. moje dýňovka - bez mouky, s jogurtem a čerstvou bazalkou

7. těstoviny s parmskou šunkou, cuketou, parmazánem a rukolou  - jednoduché a rychlé

8. geniální vietnamská baget a v mr.bahn mi. o nom nom.

9. těstoviny s olihní, fazolkama, rukolou a parmazánem v rybárně na pankráci - bistro s nejlepším obědovým menu, doporučuji vřele!

10. moje další snídaňová variace - domácí vajíčka, sýry, fíky, celozrnný chleba

11. doma na moravě, čerstvý chleba s domácí lučinou, vajíčkem od máminých slepiček, pažitkou ze zahrady a k tomu kakao.

12. kachna, zelí, knedlíky. morava, hody a za víkend jsem přibrala tak 5 kilo. ale bylo blaze.

13. lokal burger navíc s grilovanou cibulkou a slaninou, osudová láska v the tavern. díky nim mám závislost na burgrech (tak trošičku tam totiž občas pracuju, hihi)

14. hráškový krém s jogurtem. parmazánem a krutonkama. ať pořád nevařím jen tu dýňovku...

co se týče podniků, mám jich pár oblíbených, kam se ráda vracím. stáli byste o pár "rad" na místa, jídlo, lidi a kavárny? hm hm? a doporučtě mi nějaké super skvělé zdravé recepty, prosím.

pac, mějte krásný 17. listopad, oslavte ho rozvážně a užívejte :)

pées: a všem moc děkuji za komentáře k minulému článku, vůbec jsem to nečekala, ale velmi velmi mě to potěšilo.

procházky...

ráda se procházím. michal má raděj jízdu na kole, protože je rychlejší, ale mě chůze uklidňuje - můžu se dívat kolem sebe, můžu si povídat s druhým člověkem, můžu přemýšlet bez obav, že se přehnaně zasním a způsobím dopravní kolaps. 

v neděli, dva týdny zpátky, jsme se byli podívat na olšanské hřbitovy. ač bydlím v praze docela dlouho, nikdy jsem tam nebyla, ale už jsem se tam nějakou dobu chtěla vypravit. a byly dušičky, padla krásná hustá mlha, která se hezky povalovala mezi starýma hrobkama, všude rostly šlahouny břečťanů a my se museli prodírat zarostlýma cestičkama a pak se začlo stmívat...mám hřbitovy ráda. když jsem byla malá, měla jsem z těchhle míst strach, děsila mě představa, že nějaký mrtvý vylezá z hrobu a stahuje mě k sobě dolů. dnes to ale vnímám jinak, hřbitovy jsou jedny z nejklidnějších míst ve městě a mají své kouzlo. a taky nejsou "znesvěcené" tím vším humbukem okolo (ale ten "humbuk" mám občas taky ráda, nebudu pokrytec), lidi si zkrátka takových míst váží. a nebo je to všechno jenom můj pocit...

tohle není outfitpost. nevím, jestli to někdo vůbec ocení, ale věřte, že to byla jedna z nejkrásnějších procházek :)

krásný den všem. b

4+4

na festival 4 + 4 dny v pohybu (probíhal současně se signal festem, což byla akce tak trochu naprd, řekla bych) jsme se byli podívat až v den, kdy samotná výstava, která se konala letos stejně jako loni v paláci u stýblů, končila. nebylo to ale náhodou, protože právě v sobotu byla v plánu prohlídka s komentářem kurátorů krištofa kintery a denisy václavové. osobně mě překvapilo, kolik lidí se zúčastnilo, čekala jsem pár nadšenců, malinkou hrstku, ale samozřejmě mě to potěšilo...kinterův komentář k vybraným dílům byl skvělý, trošku roztěkaný, ale vtipný - přesně takhle jsem si to představovala. samotná výstava byla velmi příjemná, vystavovalo velké množství českých umělců (tak kupříkladu vendula chalánková, klára volková, jan vytiska, jedinečné svatopěstitelské družstvo a tak dále..), kteří se snažili odpovědět na otázku "who is the director?", tedy "kdo je tady ředitel?". vlastně ani neodpovídali, protože jak bylo řečeno kurátory, tato otázka je natolik složitá, že na ni nejde ani odpovědět. takže ji spíš každý umělec pojal po svém, díval se na to, kdo tedy může být ředitel (ta boudička s razítky - protože ředitel je ten, kdo má nejvíc razítek) a co to vlastně ten ředitel je. a prostor...prostor byl zkrátka naprosto úžasný, bývalá diskotéka alfa byla pro 4+4 dny jako stvořená.

my jsme po výstavě neodolali a pustili jsme se i na tajemnou (a hlavně zakázanou) prohlídku budovy paláce. bylo to krásné, ale také smutné, prostory se nevyužívají, takže celá budova pomalu podléhá zubu času. vyšplhali jsme až na střechu a sledovali jsme ten kýčovitý západ slunce a bylo všechno naráz fajn, taková ta hezká podzimní nostalgie...

pokud se chcete o 4+4 dnech v pohybu dozvědět víc, koukněte sem nebo na fejsbuk tady

krásný den. b

NEVER HIDE

nedávno mě, ivana a kluky oslovila véra s tím, zda-li bychom nebyli tak hodní a nepomohli jí s přípravou podzimní kampaně pro rayban a optique, která se nese v "kníratém" listopadovém duchu. o movembru jste určitě někdy slyšeli - muži si po 30 dní nechají růst knírek, čímž upozorňují primárně na rakovinu prostaty a všeobecně zdraví mužů. to jen taková informace pro ty, co nebyli nikdy zasvěceni...všeobecně šlo ale o to, abychom nafotili ty nejvíc skvělé fotky, které nebudou nijak trapně strojené, přehnané, prostě z kterých budou mít všichni takový ten příjemný pocit. navíc se s klukama známe a máme se rádi (samozřejmě, láska, srdíčko a tak dále), taky bychom měli asi nejvíc kůlio band na světě - patrik nám tam chybí jen proto, že jeho svářečská helma na hlavě neprošla cenzurou.

jinak co se týče brýlí...já mám ty svoje raybany už pěkných pár let, stejně tak michal (jehož táta je našel kdysi dávno, pradávno v taxiku, haha...) a všem doporučuju si taky něco podobného pořídit. zajděte za vérou do palladia, poradí vám, usměje se na vás, vyfotí vám polaroid a vy si odnesete brýle vašeho života - nebo o ně možná budete moct brzo soutěžit tady,  uvidíme .)

líbí se vám fotky? chcete, abychom vám zahráli na svatbě?

v hlavních rolích: michal, viktor, patrik, františek a já

fotil : ivanush

brýle od: optique palladium

pac, čau, mňau.

b.