praha nemá hvězdy

prahu jsem si oblíbila. dokonce i místa, která jsem dřív neměla ráda, se mi začínají líbit. žižkov, karlín i ten jižák. jsou místa, na která máte spoustu krásných vzpomínek a jednu tak smutnou, že ta špatná vzpomínka vám všechno to hezké přebije, že si říkáte "já tam nechci" a zároveň ve skrytu duše chcete, ale máte strach... potkali jsme po cestě z letné pána. bylo po půlnoci, přišel k nám a dával nám pět korun, prej jestli bychom mu prodali jednu cigaretu. řekli jsme mu, že nás to moc mrzí, ale že nekouříme (pravidelně), že u sebe cigarety nemáme, že bychom mu rádi dali i zadarmo tu blbou jednu cigaretu, a ne jen jednu, ale že nemůžem. a ten pán se usmál a řekl: "dobře pro vás!" a měl tak nádherné oči, tak zvláštně smutné oči, které si musíte zapamatovat...

praha má sto věží, tisíce schodů a miliony kostek, ale hvězdy nemá. a hvězdy mi budou chybět. z  našeho bytu neuvidím padat ani jednu... můžu si něco přát?

díky bohu na kinder surprise!


pac.bam



pées: hahah..:D pokud chcete vědět, jak to udělat, aby vám světlo tak hezky zdeformovalo obličej jako mně, pište na formpspring.